Kdy jste naposledy opravdu někomu naslouchali? To znamená, že jste mu neskákali do řeči, neměli nutkání říci vlastní poznámku a plně se oddali tomu, co říká? Jaké to bylo naslouchat?
A kdy jste naopak měli pocit vy, že vás opravdu někdo poslouchá, že vnímá, co říkáte, nekouká na telefon, a z jeho poznámek jste cítili, že vám opravdu naslouchá?
Vzpomínáte si na tyto momenty? Jaké to bylo? Jak jste se v nich cítili?
Umíme naslouchat?
Neumíme. Překřikujeme se na večírcích, skáčeme si do řeči doma u stolu, jsme netrpěliví, když se někdo nemůže „vymáčknout“ a chceme dokončit jeho větu. Zkrátka žijeme ve společnosti, kde se cení ti, kdo umí dobře mluvit. Často se říká: “To je dobrý řečník“, ale slyšeli jste někdy někoho pronést větu „Ten ale dobře naslouchá!“
Proč nenasloucháme?
Protože se rádi posloucháme. Tím, že vyprávíme, poznámkami, které utrousíme jakoby definujeme sebe a náš příběh. Říkáme tak lidem okolo, kdo jsme, jaké máme názory a co chceme, aby si o nás mysleli. A dělá nám to dobře..
Ve škole a v práci se učíme, jak správně prezentovat, jak přednášet, ale nikde se neučíme, jak naslouchat – prostě to nevnímáme jako podstatné. A tím o hodně přicházíme….
Vyzkoušejte, jaké to je, když nasloucháte
Udělejte si krátký test.
- Když se sejdete s kamarádem, nebo večer doma u večeře, a někdo začne vyprávět, tak ho nechte mluvit.
- Nijak slovně nereagujte. Neskákejte mu do řeči. Nedokončujte jeho věty. Neptejte se. Jen poslouchejte.
- Je povolena jen mimika, ale pokuste se i ji minimalizovat.
- Nechte ho mluvit, jak dlouho bude chtít, ale pokuste se naslouchat aspoň 3 minuty. Když se vás zeptá, jestli posloucháte, tak přitakejte….
Jaké myslíte, že to bude?
Když toto cvičení děláme na workshopech, tak se účastníci vždy shodnou, že to pro ně byla ohromná zkušenost, a to nejen pro posluchače, ale i vypravěče. Proč?
- Vypravěč, pokud ví, že se ho nikdo nebude ptát, tak si uvědomí, jak je důležité, příběh, který chce vyprávět, pořádně promyslet a strukturovat. Příběh musí mít hlavu a patu, aby jej i bez otázek posluchač pochopil. To vyžaduje kvalitu, kterou běžně v životě moc neuplatňujeme – často začneme povídat a ani nevíme, kde chceme skončit, nebo jaká je pointa našeho příběhu.
- Posluchači mívají často ihned v úvodu při pár prvních větách naléhavé nutkání se zeptat, mít doplňující otázku, zmínit svou vlastní zkušenost. Protože ví, že se nesmí verbálně projevovat, tak toto stadium přečkají, a teprve až poté opravdu začnou naslouchat a vnoří se do vypravěčova příběhu. Pak si příběh s radostí vychutnají tak, jak jim ho vypravěč podá.
- Na čem se shodnou obě strany?
- Příběh je v plné dikci vypravěče, který není otázkami odtahován od toho, co chtěl říci, a má prostor přesně vyjádřit, co chtěl.
- Otázky totiž vychází často z potřeb posluchače, který se ptá na to, co je pro něj důležité, ne na to, co považuje za podstatné vypravěč. A proto posluchač vnímá vypravěče takového, jaký je.
- Jak to popsal jeden účastník workshopu: „Láďa hned ve druhé větě zmínil, že si v malém městě koupil domek. A já se hned chtěl zeptat, v jakém městě, ale uhlídal jsem se, byť mě to z poslechu na chvíli vykolejilo. Nakonec jsem si uvědomil, že tato informace pro celý příběh nebyla vůbec podstatná….“
Co získáme, když začneme naslouchat?
- Začneme vypravěče vnímat takového, jaký opravdu je
- Uvědomíme si, co je pro něj důležité
- Pochopíme jeho názory opravdu do hloubky
- Rozšíříme naše obzory a povedeme hodnotnější rozhovory
- Tím, že vypravěče nepřerušujeme, tak příběh neposouváme tam, kde bychom jej chtěli mít, a máme možnost na dané téma nahlídnout z jiného úhlu pohledu
- Budeme ve společnosti oblíbenější
- Lidí, kteří umí naslouchat, je zoufale málo. A protože se většina z nás velmi ráda poslouchá, tak když najdeme někoho, kdo rád naslouchá, tak je nám s ním dobře a chceme s ním trávit více času.
- Ostatní nám budou také více naslouchat
- Mnoho z nás je nastaveno tak, že oplácíme stejným způsobem, jakým dostáváme, a proto, když někomu budeme opravdu naslouchat, tak on s velikou pravděpodobností začne opravdu naslouchat nám.
Jak správně naslouchat?
Správné naslouchání není jen o tom poslouchat, co ostatní říkají. Jde o to vnímat, jak to říkají, jaké emoce z nich vyzařují, jaká gesta mluvu doprovází. Jde de facto o naslouchání na třech úrovních:
- Naslouchání hlavou
- Vnímáme obsah – co lidé říkají.
- Soustředíme se na fakta a na informace, které vypravěč předává.
- Naslouchání srdcem
- Vnímáme, jak se vypravěč cítí, jaké emoce z něj vyzařují, jaké pocity jsou s příběhem spojeny.
- Naslouchání celým tělem
- Někdy se stává, že není vysloveno vše podstatné. Když nasloucháme celým tělem, tak jsme schopni číst mezi řádky a porozumět opravdu hluboce.
- Vnímáme, jak jsou dané informace vyřčeny, v jakém kontextu..
Nicméně kvalitní naslouchání není jen o tom, že se oddáme a bez reakce posloucháme toho druhého. Klíčové jsou naše reakce, a to jak verbální – otázky, které klademe, tak naše mimika a gesta.
Dobří posluchači kladou správné otázky
Dobří posluchači kladou zvídavé otázky, které ani v nejmenším podtextu neradí, nepodsouvají vlastní stanovisko, nehodnotí. Nepoužívají tedy otázky typu: „Nemyslíš si, že….? Neřekl bys, že,…?“
Zajímají se o zájmy, koníčky a názory ostatních a kladou otevřené otázky, např. „Jaká byla vaše poslední dovolená?“, „Jaký film, jsi viděl naposledy,….?“
Z výzkumů vyplývá, že když se potkáte s někým novým a ptáte se ho na otázky viz výše, tak si vytvoříte vztah mnohem bližší, než když se budete vyptávat na to, co dělá, kolik mu je,…. Více zde.
