Může být svět bez práce? Tato myšlenka se asi většině z nás zdá jako utopická, protože neustále máme pocit, že se na nás valí více a více práce, a my se ani nemáme čas nadechnout. Vnímáme sice, že mileniálové a mladí z generace Z mají životní priority a pracovní návyky nastaveny jinak než my, ale máme pocit, že oni se musí přizpůsobit nám, našemu tempu a pracovnímu nasazení.
A já nyní přicházím s provokativní myšlenkou světu bez práce. Tato myšlenka není moje, ale Daniela Susskinda, autora knihy „A world without work“. A celkově mi právě zapadá do přemýšlení o nastavení nejen pracovního života, zkrácených úvazcích, spolupráci s mladšími kolegy, a i smyslu a naplnění z toho co děláme.
Pojďme si nyní tuto myšlenku rozebrat více do detailu.
Hrozí nám technologická nezaměstnanost?
Zejména v posledních 5-ti letech sílí mezi určitými skupinami vědců obavy, že díky technologickému pokroku a využívání umělé inteligence stroje postupně nahradí lidskou pracovní sílu.
Na druhou stranu je slyšet mnoho hlasů, které dokazují, že přestože byla v minulosti v souvislosti s technologickým pokrokem určitá pracovní místa ale i odvětví zrušena, vždy vznikla celá řada nových, kde lidé našli uplatnění.
Pojďme se podívat na 3 mýty, které jsou s automatizací a technologickým pokrokem spjaty:
#1: Mýtus terminátora
Nahradí roboti a stroje plně lidskou pracovní sílu? Technologie za posledních 250 let působí na trh práce 2 efekty: nahrazujícím a doplňujícím. Každá nová technologie vždy vedla ke zrušení pracovních míst nebo dokonce odvětví (např. změny v zemědělství za posledních 120 let) = efekt nahrazující. Nicméně vedle efektu nahrazujícího existuje i druhý efekt – doplňující / komplementární. Stroje lidi doplňují, tím jejich práci usnadňují, zvyšují jejich produktivitu, a tak vedou k růstu celého výstupu / koláče / HDP.
Dobrým příkladem může být řidič taxi, který při své práci využívá navigaci, nové technologie uplatněné ve výrobě, používání PC při práci, atd.
Tento doplňující efekt v minulosti a ještě i v dnešní době převládá nad efektem nahrazujícím.
#2: Mýtus inteligence
Tento mýtus platil do nedávna. Lidé byli přesvědčeni, že aby stroje byly schopné vykonávat i nerutinní činnosti, které lidé dělají, tak je musí dělat stejným postupem jako lidé. Nerutinní činnosti jsou ty, kde nelze jasně popsat postup, lidé při nich využívají své znalosti, zkušenosti a intuici.
Nicméně pokrok ve vývoji umělé inteligence v posledních letech tento mýtus vyvrátil. Stroje nepotřebují kopírovat lidský způsob přemýšlení a uvažování. Sami se učí hloubkovou analýzou velkého množství dostupných dat a vypracují si algoritmus, který jim umožní dosahovat lepších výsledků než lidé. Oblasti, ve kterých se toto v poslední době daří, jsou například:
- medicína – stanovení diagnózy, jako např. rozpoznávání znamének
- rozpoznání letícího ptáka
- řízení aut
#3: Mýtus superiority
Tak jak se dělo v předchozích vlnách technologického pokroku, tak i v blízké budoucnosti bude růst objem práce a měnit se její struktura, budou vznikat nová odvětví a pracovní úkoly.
Mýtus superiority je založen na tom, že lidé budou vždy ti, kdo budou moci nejlépe svými schopnostmi a dovednostmi tato nově vznikající místa zaplnit. Nicméně Daniel Susskind je přesvědčen, že tomu tak být nemusí, protože stroje jsou stále dokonalejší, budou přebírat původně lidské úkoly, a je velice pravděpodobné, že se stroje budou hodit více na splnění nových výzev než lidé.
Bude tedy více docházet k nahrazování lidské práce stroji a oslabování doplňující síly. Není jasné, kdy se tak stane, bude to postupný trend, jehož rychlost se může lišit v jednotlivých zemích, ale směr je jasný.
Nové výzvy k řešení
Nejpalčivějším ekonomickým problémem všech předchozích generací bylo zajistit dostatek výstupu, aby se všichni uživili. Tento úkol jsme jako lidstvo v dnešní době již vyřešili. Celosvětově vyrábíme tolik, že by všichni jedinci mohli žít nad hranicí chudoby. Koláč je již dostatečně veliký. Nicméně se vynořuje jiný problém, a tím je rozdělení tohoto koláče.
Klíčovou výzvou se tak stává otázka: „Jak zajistit, aby každý dostal svůj kousek koláče?“
Nerovnost v rozdělení koláče / distribuci bohatství
Zejména v anglosaském světě za posledních 40 let extrémně vzrostla nerovnost v distribuci příjmů (USA: 0,1% nejbohatších vlastní stejný majetek jako 90% nejchudších). Je to dáno více faktory:
- rostoucí rozdíly v ocenění lidské práce
- průměrný příjem CEO v roce 1960 byl 28x vyšší než průměrný příjem, v roce 2000 to bylo již 376x => vysoké příjmy rostou nad proporčně rychleji
- roste využití tradičního kapitálu (majetek, finanční prostředky), který vlastní jen menší procento lidí, a klesá využití lidského kapitálu (který nabízí všichni)
Jak zajistit, aby každý dostal svůj kousek koláče?
Budeme muset všichni společně hledat odpovědi na tyto otázky:
- Jak každý dostaneme svůj kousek koláče, když budeme pracovat méně, nebo vůbec?
- Jak bohatství vyprodukované ekonomickým systémem můžeme využívat všichni, když náš tradiční způsob odměňování za práci zmizí?
- Jak budeme definovat naplněný život?
Opět se vracíme k myšlence univerzálního základního nepodmíněného příjmu, tak jak jej razí zastánci „teorie nerůstu“, ale i jiní.
Co můžeme udělat sami pro sebe nyní?
Posilovat dovednosti, které „stroje“ zatím neumí nahradit
Inspirací v tomto ohledu je Světové obchodní fórum, které v roce 2023 definovalo 10 lidských dovedností, které se stávají pro pracovní život více důležitými.
Přemýšlet nad nastavením svého života
Pokud je zřejmé, že práce pro lidi bude méně a méně, jak si ji mohu ve své firmě / svém zaměstnání postupně začít nastavovat tak, aby mě bavila, naplňovala, a zároveň se posílila moje spokojenost s work – life balance?
- Jak moc chci a potřebuji pracovat nyní, za 5 let, 15 let? Co k tomu potřebuji?
- Jak mohu využít zkrácené úvazky, nebo sdílené pozice?
- Jak mohu efektivněji využívat umělou inteligenci v tom, co dělám?
- Jaké rutinní činnosti za mě může udělat?
- Na jaké činnosti s hlubší přidanou hodnotou se pak zaměřím já?
